Ze Slavěnky na Hvězdu

Ze Slavěnky na Hvězdu

Nejstarší listinné historické prameny rodu Dohnálků ze Slavěnky v Debřecích jsou z roku 1786 a pocházejí ze kroniky Skuhrovského panství, kterou vydává obec Kvasiny. Slavěnka je samota nacházející se mezi obcí Lukavice, obcí Skuhrov a obcí Kvasiny a historicky se nachází na Skuhrovském panství v Orlických horách.

Bývalý hostinec Gasthaus Stern na Hvězdě čp. 1
Bývalý hostinec "Gasthaus Stern" na Hvězdě čp. 1

Nejstarší dochovaný písemný záznam rodu Dohnálků je ze 17. století, kdy na Slavěnce hospodařil Jan Dohnálek, šenkýř v Debřecích na Slavěnce, který se narodil roku 1653 v hostinci v Debřecích a zemřel 5.2.1724. Spolu s manželkou Annou počali a vychovali 6 potomků.

V roce 1904 se Vilém Dohnálek (*20.12.1873 v Debřecích +16.8.1963) oženil s Barborou Bartošovou (* 3.12.1881 ve Slemeně +15.4.1964) do Slemena a jedna větev rodu Dohnálků pokračovala tradici rolníků a šenkýřů na statku s hospodou ve Slemeně.

V roce 1992 Miloš Dohnálek (*21.12.1964 v Rychnově nad Kněžnou) zakoupil statek v obci Hřibojedy - Hvězda a postupnou rekonstrukcí statek dostává současnou podobu. V současnosti je vydáno stavební povolení na halu pro uskladnění strojů, probíhají opravy a údržba stájí pro koně, je v platnosti územní rozhodnutí na výstavbu ČOV a postupně se revitalizují pastviny pro koně a ovce. Ke statku náleží cca 80 ha polností, na kterých hospodaří společnost pana Miloše Dohnálka (Farma Hvězda s.r.o.).

Hospoda u Dohnálků na Slavěnce v roce 1947 částečně vyhořela. Po její obnově nebyla hostinská činnost dále provozována. Dnes zde stále potomek rodu Dohnálků ze Slavěnky podniká jako soukromě hospodařící rolník.

Panství Skuhrovské

První držitelé nejsou známi.

Okolo roku 1280 se přistěhoval do zdejší krajiny Mutina, praotec pánu z Dobrušky, který měl některé statky v povodí Orlice.

Po něm drželi panství moravští páni z Meziříčí a je pravděpodobné, že je zdědili po pánech z Dobrušky.

Jan a Jaroslav z Meziříčí, kteří byli roku 1386 pány na Skuhrově.

V roce 1387 bylo panství prodáno Putovi z Častolovic a Bockovi z Kunštátu a z Poděbrad, zanedlouho se však Puta stal samostatným držitelem.

O dalších osudech Skuhrova pak není nikde zmínky, až v roce 1454 bylo panství prohlášeno za odúmrt a král Ladislav je daroval nejvyššímu purkrabímu Zdeňkovi ze Štenberka, který svá práva postoupil roku 1455 Jiřímu z Kunštátu a z Poděbrad, správci království. Za těch dob, ne-li již v letech husitských bojů, pozbyly hrady Skuhrov, Klečkov i Hlodný své bývalé důležitosti, přestaly být panským sídlem, začaly pustnout a za pána Jiřího z Poděbrad se změnily v ruiny a celé zboží splynulo s panstvím Litickým. Kdy se tak stalo není známo, protože nejsou podrobné zápisy.

Panství Skuhrovské prodává v roku 1495 Jindřich kníže Minsterberský nejvyššímu hofmistru království Českého Vilému z Pernštejna mezi jinými lokalitami je zapsána i ves Kwasinie, která byla tehdy začleněna do ohromného komplexu panství Potštenjského, Litického a Rychnovského.

Okolo roku 1550 je historicky doložena existence cihelny v Kvasinách, která využívala masívního množství kvalitní cihlářské hlíny v obci.

Z pernštejnského držení získal 16. října 1556 zámky Potštejn, Litice, Rychnov spolu se vším  příslušenstvím, jímž bylo i panství Skuhrovské se zbožím Solnickým Arnošt, falckrabí na Rýne, kníže Horních a Dolních Bavor a hrabe v Kladsku. Kupní cena činila 60 000 kop grošů českých.

O dvě léta později, v roce 1558 Arnošt statek a zboží své dědičné od panství Potštejnského v jistých mezech a hranicích totiž město Solnici, městecko Skuhrov, vsi celé Litohrad, Ještetice, Brocná, Brocenky, Kvasiny, Svinné, Hraštice, Proloh, Rybnícky, Dobré, Lukavice horní, Velký Urín a při něm Nový hrad pustý, Urín Malý, Bukovinu, Újezd a Masty to vše postoupil a prodal za 6 625 kop grošů českých.

Koupil Benjamin z Vlkanova pro sebe a své dědice.

Roku 1559 koupil od zemana Dobše z Kvasin statek s celým příslušenstvím, svršky, nábytky i s mlýnem a pilou za 350 kop českých grošů. U tohoto statku on nebo jeho syn Martin postavil tvrz zvanou Postolkov a druhý poplužní dvůr v Kvasinách, připomínaný také dílčími cedulemi roku 1576. Tento dvůr a tvrz (dodnes se vedou spory o to, kde  stávala) koupili od rodiny Vlkanovských roku 1670 karmelitáni.

Asi ke konci 16. století došlo k založení Hamernice. Na místě dnešní slévárny ve Skuhrově nad Bělou (bývalá Růženina huť) stávaly dle pověstí   od pradávna železné hutě a hamry. Zanikly asi za posledních let panování pánu z Vlkanova, krátce před bitvou na Bílé hoře. Bývalí hamerníci snad obdrželi od vrchnosti po několika meřicích půdy a při ní zbudovali svá obydlí vísku podle nich Hamernicí nazvanou.

Pro účast na stavovském odboji byli však majetku zbaveni a podle císařské rezoluce ze 16. 3. 1624 bylo panství prodáno Jindřichu Purkrabímu z Donína za 157 000 rýnských zlatých. Po jeho smrti se stala majitelkou slečna z Pernštejna, poslední svého rodu. Zemřela roku 1646 a pohřbena byla v pražském kostele karmelitánu. Tomuto rádu také svůj majetek odkázala.

Nadešel rok 1786. Byl to poslední rok vlády karmelitánu na solnickém zboží. Karmelitáni, cítící podle zpráv z Vídně, že rád bude zrušen, rozdali nebo odprodali část svého majetku na zdejším panství.

Panské dvory v Kvasinách, Debřecích, Svinném přestaly být panskými. Byly rozděleny mezi jednotlivé usedlíky z těchto vesnic. Každý z dvorů byl rozdělen mezi čtyři rodiny - famílie, odtud držitelé části panských dvoru byli nazýváni „familianti". Tento název je zachován i v kvasinském katastru, jehož cást se nazývá „na famílii". Toho roku meškal převor řádu na podzim po delší čas v Kvasinách na zámku, aby tady věci rádu uspořádal. Tehdy prý nejedna obec mohla dosáhnout velkého zlepšení svých poměrů. Slavěneckému výsadnímu hostinskému Dohnálkovi nabídli karmelitáni veliký kus lesa „Klapavce" jen za daň asi 5 zlatých ročně. Tento záznam dokazuje, že hospoda Na Slavěnce, zrušená po roce 1947, existovala již před rokem 1785.

V dražbě koupil solnické panství za 120 000 zlatých konv. měny rytíř Antonín Slivka ze Slivic. Ve farní pamětní knize Skuhrovské se o něm píše: 13. brezna 1848 byla sněmovním usnesením zrušena robota, v obcích byly na počest této velmi významné společenské změny vysazovány „lípy svobody". Již od jara roku 1854 se začala v Čechách vyskytovat asijská cholera. V červenci navštívila Rychnov, v srpnu vypukla v Solnici, Kvasinách a ve Skuhrove. V celé farnosti solnické a skuhrovské umíral na ní bezmála každý pátý clověk.

Smutnou dobou pro kvasinské panství byla válka roku 1866. Náš kraj byl od Solnice až k Orlickým horám hustě obsazen vojskem. Očekávalo se, že nepřítel prorazí bud u Deštné nebo u Kunštátu a zde se tedy vše připravovalo k bitvě. Prusové však hranice překročili jinde, proto se musela armáda jedné noci rychle přesunout k Náchodu. Když později pruská vojska naším krajem procházela, způsobila velké škody. Po této temné době se panství pozvolna rozvíjelo....

Zdroj: Kvasinský zpravodaj. Ročník 2008, číslo 43, vydáno 15.9.2008, vydavatel Obec Kvasiny, dostupné z http://www.obec-kvasiny.cz/file.php?nid=4303&oid=1093431

Další část vyprávění paní Berty Ehlové...

Kolem našeho domu vedla cesta na Slavěnku dál do Lukavice. Dodnes míří do příkrého kopce hlubokým úvozem. Nyní je však cesta zarostlá, téměř neschůdná. Dříve bývala sjízdná i pro povozy. Jezdívaly tudy vozy taţené koňmi. Jednou se na poli splašili panu Nováčkovi koně a tryskem se řítili do Skuhrova. Tudy jezdíval ke Klapavci na své pole pan Lenfeld, který míval do povozu zapřaženou někdy jednu, jindy dvě kravky.

Na kopci nad horní částí Lukavice bylo hospodářství pana Dohnálka, který rovněž provozoval pohostínství. Byla to starobylá ale pěkná budova, která za války vyhořela.

Scházeli se tam sedláci z Debřec i z Lukavice. Často jsme tam chodívali s našimi v neděli odpoledne na procházku. Ve vyhřátém lokále hrávali hosté karty, paní Dohnálková měla napečené buchyty, obvykle s jablky, na otomaně s vysokým opěradlem sedávala stará paní Dohnálková. Naše maminka si s ní povídala o novinkách v okolí. Tatínek si dal pivo, maminka buchtu a kafe, my děti jsme si pochutnaly na preclíku a červené nebo žluté limonádě, která tak pěnila, až to šimralo v nose… Když jsme se navečer vraceli domů, sluníčko zapadalo za kostel a nám dětem bylo tak dobře a bezpečně. Vlevo se černal les Klapavec, vpravo se v dálce rýsovaly hory....

Zdroj: Kops M. Skuhrovský zpravodaj. Číslo 131, ročník XXXV, vydáno prosinec 2011, vydavatel Obec Skuhrov nad Bělou, dostupné z http://skuhrovskyzpravodaj.php5.cz/zpravodaj131.pdf

Odkazy