Panství Skuhrovské
První držitelé nejsou známi.
Okolo roku 1280 se přistěhoval do zdejší krajiny Mutina, praotec pánu z Dobrušky, který měl některé statky v povodí Orlice.
Po něm drželi panství moravští páni z Meziříčí a je pravděpodobné, že je zdědili po pánech z Dobrušky.
Jan a Jaroslav z Meziříčí, kteří byli roku 1386 pány na Skuhrově.
V roce 1387 bylo panství prodáno Putovi z Častolovic a Bockovi z Kunštátu a z Poděbrad, zanedlouho se však Puta stal samostatným držitelem.
O dalších osudech Skuhrova pak není nikde zmínky, až v roce 1454 bylo panství prohlášeno za odúmrt a král Ladislav je daroval nejvyššímu purkrabímu Zdeňkovi ze Štenberka, který svá práva postoupil roku 1455 Jiřímu z Kunštátu a z Poděbrad, správci království. Za těch dob, ne-li již v letech husitských bojů, pozbyly hrady Skuhrov, Klečkov i Hlodný své bývalé důležitosti, přestaly být panským sídlem, začaly pustnout a za pána Jiřího z Poděbrad se změnily v ruiny a celé zboží splynulo s panstvím Litickým. Kdy se tak stalo není známo, protože nejsou podrobné zápisy.
Panství Skuhrovské prodává v roku 1495 Jindřich kníže Minsterberský nejvyššímu hofmistru království Českého Vilému z Pernštejna mezi jinými lokalitami je zapsána i ves Kwasinie, která byla tehdy začleněna do ohromného komplexu panství Potštenjského, Litického a Rychnovského.
Okolo roku 1550 je historicky doložena existence cihelny v Kvasinách, která využívala masívního množství kvalitní cihlářské hlíny v obci.
Z pernštejnského držení získal 16. října 1556 zámky Potštejn, Litice, Rychnov spolu se vším příslušenstvím, jímž bylo i panství Skuhrovské se zbožím Solnickým Arnošt, falckrabí na Rýne, kníže Horních a Dolních Bavor a hrabe v Kladsku. Kupní cena činila 60 000 kop grošů českých.
O dvě léta později, v roce 1558 Arnošt statek a zboží své dědičné od panství Potštejnského v jistých mezech a hranicích totiž město Solnici, městecko Skuhrov, vsi celé Litohrad, Ještetice, Brocná, Brocenky, Kvasiny, Svinné, Hraštice, Proloh, Rybnícky, Dobré, Lukavice horní, Velký Urín a při něm Nový hrad pustý, Urín Malý, Bukovinu, Újezd a Masty to vše postoupil a prodal za 6 625 kop grošů českých.
Koupil Benjamin z Vlkanova pro sebe a své dědice.
Roku 1559 koupil od zemana Dobše z Kvasin statek s celým příslušenstvím, svršky, nábytky i s mlýnem a pilou za 350 kop českých grošů. U tohoto statku on nebo jeho syn Martin postavil tvrz zvanou Postolkov a druhý poplužní dvůr v Kvasinách, připomínaný také dílčími cedulemi roku 1576. Tento dvůr a tvrz (dodnes se vedou spory o to, kde stávala) koupili od rodiny Vlkanovských roku 1670 karmelitáni.
Asi ke konci 16. století došlo k založení Hamernice. Na místě dnešní slévárny ve Skuhrově nad Bělou (bývalá Růženina huť) stávaly dle pověstí od pradávna železné hutě a hamry. Zanikly asi za posledních let panování pánu z Vlkanova, krátce před bitvou na Bílé hoře. Bývalí hamerníci snad obdrželi od vrchnosti po několika meřicích půdy a při ní zbudovali svá obydlí vísku podle nich Hamernicí nazvanou.
Pro účast na stavovském odboji byli však majetku zbaveni a podle císařské rezoluce ze 16. 3. 1624 bylo panství prodáno Jindřichu Purkrabímu z Donína za 157 000 rýnských zlatých. Po jeho smrti se stala majitelkou slečna z Pernštejna, poslední svého rodu. Zemřela roku 1646 a pohřbena byla v pražském kostele karmelitánu. Tomuto rádu také svůj majetek odkázala.
Nadešel rok 1786. Byl to poslední rok vlády karmelitánu na solnickém zboží. Karmelitáni, cítící podle zpráv z Vídně, že rád bude zrušen, rozdali nebo odprodali část svého majetku na zdejším panství.
Panské dvory v Kvasinách, Debřecích, Svinném přestaly být panskými. Byly rozděleny mezi jednotlivé usedlíky z těchto vesnic. Každý z dvorů byl rozdělen mezi čtyři rodiny - famílie, odtud držitelé části panských dvoru byli nazýváni „familianti". Tento název je zachován i v kvasinském katastru, jehož cást se nazývá „na famílii". Toho roku meškal převor řádu na podzim po delší čas v Kvasinách na zámku, aby tady věci rádu uspořádal. Tehdy prý nejedna obec mohla dosáhnout velkého zlepšení svých poměrů. Slavěneckému výsadnímu hostinskému Dohnálkovi nabídli karmelitáni veliký kus lesa „Klapavce" jen za daň asi 5 zlatých ročně. Tento záznam dokazuje, že hospoda Na Slavěnce, zrušená po roce 1947, existovala již před rokem 1785.
V dražbě koupil solnické panství za 120 000 zlatých konv. měny rytíř Antonín Slivka ze Slivic. Ve farní pamětní knize Skuhrovské se o něm píše: 13. brezna 1848 byla sněmovním usnesením zrušena robota, v obcích byly na počest této velmi významné společenské změny vysazovány „lípy svobody". Již od jara roku 1854 se začala v Čechách vyskytovat asijská cholera. V červenci navštívila Rychnov, v srpnu vypukla v Solnici, Kvasinách a ve Skuhrove. V celé farnosti solnické a skuhrovské umíral na ní bezmála každý pátý clověk.
Smutnou dobou pro kvasinské panství byla válka roku 1866. Náš kraj byl od Solnice až k Orlickým horám hustě obsazen vojskem. Očekávalo se, že nepřítel prorazí bud u Deštné nebo u Kunštátu a zde se tedy vše připravovalo k bitvě. Prusové však hranice překročili jinde, proto se musela armáda jedné noci rychle přesunout k Náchodu. Když později pruská vojska naším krajem procházela, způsobila velké škody. Po této temné době se panství pozvolna rozvíjelo....
Zdroj: Kvasinský zpravodaj. Ročník 2008, číslo 43, vydáno 15.9.2008, vydavatel Obec Kvasiny, dostupné z http://www.obec-kvasiny.cz/file.php?nid=4303&oid=1093431